Hadi obecně

Hadi - vývoj

Lidé se hadů většinou bojí. Hadi jsou od pradávna zahaleni rouškou tajemství, neboť žijí velmi skrytým způsobem života.

V současné době existuje více než tři tisíce druhů hadů, které se od sebe navzájem liší. Přesto mají některé znaky společné. Tělo pokryté šupinami, chybějící končetiny, rozeklaný jazyk a oči bez očních víček.

Hadi patří do skupiny plazů a jsou nejbližšími příbuznými ještěrů a dvouplazů, což jsou podzemní plazi, připomínající na první pohled červy.

První hadi se nejspíše vyvinuli z ještěrů, kteří postupně ztráceli končetiny a přizpůsobovali se životu pod zemí.

Nejstarším známým hadem je Lapparentophis defrennei, který žil na území severní Afriky před 100 až 150 ti miliony let.

Hadi se rozšířili po celém světě při stěhování kontinentů. Protože převážná většina hadů, je vázána na pevninu, bez možnosti překonat oceán, měl pohyb kontinentů na jejich rozšíření obrovský vliv.

Hadi - životní prostředí

Hadi jsou ektotermičtí. Tělesnou teplotu tedy udržují pomocí vnějších zdrojů (především slunečního záření), na kterých jsou závislí.

Ideální tělesná teplota je pro většinu druhů hadů cca 30°C. Při nižších teplotách začínají být hadi malátní a tělesné funkce se zpomalují. Ovšem trvalé vyšší teploty hady vyčerpávají a přehřátí může hady i zabít.

V tropech se hadi obvykle vyhřívat nepotřebují.

Zato v chladných oblastech musí hadi vyhledávat slunná místa a hadi žijící v nejchladnějších zeměpisných šířkách se na zimu dokonce stahují do podzemních nor a úkrytů.

Hadi se tedy nejvíce vyskytují v tropech, protože zde mají optimální podmínky k životu, jako je teplota a vlhkost, která zabraňuje jejich dehydrataci.

Hadi jsou rovněž schopni využít omezené zdroje potravy, protože nepotřebují metabolickou energii k udržení tělesné teploty. K přežití jim stačí pouze 10% potravy, kterou potřebují savci stejné velikosti. Hadi jsou schopni svůj metabolismus zpomalit na dobu několika měsíců.

Hadi - velikost a tvar těla

Mezi jednotlivými druhy hadů jsou rozdíly ve velikosti a někdy dokonce i ve tvaru těla.

Největší hadi náleží do dvou čeledí a to hroznýšovití a krajtovití.

Největšími hady jsou anakonda velká a krajta mřížkovaná.

Nejdelším hadem je obvykle krajta, ale taková anakonda, je daleko těžší.

Velký had potřebuje i větší množství potravy a déle mu trvá, než se jeho tělo prohřeje.

Nejmenším hadem je martinický slepan dvoupruhý, který dorůstá cca 10 ti cm. Jeho malé tělo se tak snadno prohřeje a nepotřebuje tolik potravy. Živí se mravenci a termity.

Tvar těla hadů vypovídá o způsobu jejich života. Podzemní druhy hadů mívají většinou kruhový průřez těla. Druhy žijící na povrchu mají zploštělé břicho. Stromoví hadi jsou většinou zploštělí ze stran, stejně tak jako hadi vodní a někteří hadi mají průřez těla trojúhelníkovitý.

Tvar hadího těla rovněž prozrazuje způsob jeho lovu. Štíhlý had většinou svou kořist vyhledává a stopuje, zatímco těžký a silný had se maskuje a přepadává svou kořist ze zálohy.

Hadi neustále rostou (rostou celý svůj život) a proto musí pravidelně svlékat kůži (vrchní část kůže). Před svlékáním si had otírá hlavu o drsné předměty, aby si vrchní část kůže uvolnil. Když je kůže na hlavě uvolněná (odloupnutá), plazí se had vpřed a tím neporušenou kůži stahuje směrem dozadu.

Hadi - šupiny

Šupinatá kůže poskytuje hadům ochranu a ohebnost.

Hadi mají kůži složenou ze dvou částí. Ze zesílených úseků, což jsou šupiny a z tenčích ohebných částí tvořených mezerami mezi nimi, tzv. intersticiální kůže.

Šupiny chrání hady před poraněním, vnějšími parazity a i ulovenou kořistí, která se často zuřivě brání. Šupiny také pomáhají při pohybu hada a rovněž omezují ztrátu tekutin.

Šupiny hadí kůže můžeme rozdělit na tři a více typů: hřbetní, které mohou být kýlnaté, nebo hladké a které jsou uspořádány do řad. Břišní, které jsou hladké, aby nebránily pohybu a jsou ukončené anální šupinou. Hlavové, které mohou být široké a ploché, ke kterým patří i rostrální šupina na špičce nosu, subokulární pod očima a šupiny labiální, které lemují tlamku hada. Subkaudální šupiny, se nacházejí na spodní straně hadího ocasu.

V šupinách mají hadi buňky, obsahující pigment, který určuje zbarvení a kresbu hada.

Šupiny některých hadů jsou přeměněné v "rohy" (např. zmije rohatá), u některých se proměnila špička ocasu v ostrý bodec, nebo ztvrdlé, přeměněné šupiny na konci ocasu (např. chřestýši), kdy při každém svlékání přibude jeden kroužek, vytvářející časem řetízek volně se pohybujících článků.

Hadi - anatomie a pohyb

Hadi mají stejnou anatomickou stavbu těla jako člověk.

Dýchací ústrojí: hadi vdechují a vydechují ústní dutinou. Vzduch poté pokračuje průdušnicí, kdy všichni hadi, kromě krajt a hroznýšů postrádají levou funkční plíci. Tu nahrazuje zvětšená pravá plíce. U některých druhů hadů je to tracheální plíce, což je prodloužená pravá plíce. Aby se hadi při polykání kořisti neudusili, jsou vybaveni svalnatou dýchací trubicí.

Oběhové ústrojí: oběhové ústrojí hadů se podobá oběhovému systému většiny obratlovců, kdy však chybí větev, která zásobuje končetiny. Hadi mají srdce složené pouze ze třech částí, místo čtyř. Hadí srdce má pouze jednu komoru, která je částečně rozdělená, takže se protékající krev nemísí.

Trávicí ústrojí: proces trávení začíná v tlamě, do které ústní žlázy produkují trávicí sekret již v okamžiku, kdy had přijímá potravu. Svalnatý krk a jícen pomáhají hadovi při posouvání kořisti do žaludku, což je vlastně jen rozšířená část střeva. Tenké a tlusté střevo nemá tolik kliček jako u ostatních živočichů. Nestrávené zbytky potravy jsou vyloučeny kloakou.

Vylučovací ústrojí: hadi nemají močový měchýř. Látkové zplodiny jsou zachyceny ledvinami a pak jsou vyloučeny v podobě močoviny, což je bílá krystalická látka, obsahující velmi málo vody.

Pohlavní orgány: hadi, stejně jako savci, se oplozují vnitřně. Samci mají protáhlá varlata a párový kopulační orgán, tzv. hemipenis. Při páření hadi používají ale pouze polovinu hemipenisu. Spermie se z varlat do hemipenisu dostávají močovou trubicí. Samice mají vaječníky vzájemně posunuté.

Nervová soustava: hadí nervovou soustavu tvoří mozek a mícha, která vyplňuje kanálek páteře. Nervová soustava hadů je kvůli chybějícím končetinám velmi jednoduchá. Dále jsou vyvinuty nervy, které vedou k Jacobsonovu orgánu a u některých druhů k tepločivým jamkám.

Kostra: hadí kostra se skládá pouze z lebky, páteře (obratlů) a žeber. U některých hadů jsou patrné pozůstatky pánevního pletence. Mimořádně ohebná páteř je dána vysokým počtem obratlů. Obratle jsou velmi pevné, aby udržely silný tah svalů. Ke každému krčnímu a hrudnímu obratli je připojen pár žeber, která nejsou na břišní straně nijak spojená.

Svaly: hadí kostru uvádí do pohybu množství svalů připojených ke každému obratli a žebru. Jejich koordinace a ohebná páteř umožňuje hadům vlnivý pohyb.

Pohyb: hadi se mohou pohybovat přímo vpřed, kdy hada pohánějí stahy svalů prostupující tělem ve vlnách zepředu dozadu. Do stran, kdy se hadi boky těla zapírají o terénní nerovnosti. Harmonikově, kdy se tělo skládá do smyček a do boku, kdy had zvedá smyčku těla a přenáší ji bokem do strany.

Hadi - lebka a zuby

Hadi polykají kořist v celku.

Primitivní hadi mají pouze omezenou pohyblivost čelistí. Tito hadi se živí mravenci a termity.

Vývojově pokročilejší druhy loví velkou kořist a tito hadi mají lebeční kosti spojené pohyblivými vazy, kdy mohou široce roztáhnout čelisti.

Lebky těchto hadů jsou stavěny tak, že se kosti horní i dolní čelisti mohou pohybovat dopředu, dozadu i do stran nezávisle na sobě i na ostatních lebečních kostech.

Někteří hadi nemají zuby žádné, jiní jich mají značný počet.

Hadi mají v dolní čelisti zuby v jedné řadě. V horní čelisti jsou zuby ve vnější a vnitřní řadě. Zuby nejsou ukotveny v zubních jamkách, proto se snadno vylamují. Po celý život hada se ale zuby obnovují.

Někteří hadi mají jedové zuby. Ty mohou být zadní (čeleď užovkovitých), nebo přední (čeleď korálovcovitých a zmijovitých).

Hadi zmijovití mají jedové zuby velmi dlouhé a mohou je sklopit. Kobry a jim příbuzní možnost sklopení jedových zubů nemají.

Hadi - smyslové orgány

Zrak: hadi mají tři typy zorniček. Kruhovou, vertikální a horizontální. Kruhovou zorničku mají všichni vodní hadi a také někteří užovkovití, kdy malou kruhovou zorničku mají skrytě žijící noční lovci a velkou kruhovou zorničku (lépe vidí) denní lovci. Vertikální zorničku mají noční druhy, jako jsou zmijovití a hroznýšovití hadi. Když je světla dostatek, jejich zornička se zúží, aby chránila sítnici. Horizontální zorničku, která umožňuje prostorové vidění, mají některé druhy asijských bičovek a afrických liánovců.

Čich: hadi mají nozdry spojené čichovou sliznicí s čichovým lalokem mozku. Hadi jsou navíc vybaveni Jacobsonovým orgánem. Jacobsonův orgán je tvořen dvěma jamkami na horním patře tlamy hada, do nichž zasahuje rozdvojená špička jazyka hada. Rychlým kmitáním jazyka nasbírá had pachové molekuly z ovzduší a vnáší je do Jacobsonova orgánu. Tam jsou analyzovány a zjištěné informace ihned vyhodnocuje mozek hada. Tak had může stopovat svoji kořist, nebo prozkoumávat okolí.

Sluch: hadi nemají vnější ucho. Pozůstatky ucha středního se zachovali ve formě malé kostičky, třmínku. Ten přenáší vibrace do vnitřního ucha. Vibrace jsou přenášeny přes spodní čelist, která musí být ale v kontaktu s podkladem, na kterém had leží. Vibrace jsou pak přenášeny přes čelistní kosti, třmen a čtvercovou kost do vnitřního ucha.

Tepločivý orgán: tepločivými jamkami jsou vybaveny tři druhy hadů. Hroznýši, krajty a chřestýši. Tyto jamky jsou vystlané vrstvou buněk, která obsahuje množství termoreceptorů. Každá jamka má vlastní spojení s mozkem hada. Díky jim hadi vnímají i nepatrné rozdíly teploty, dokonce menší než 0,2°C. Oslepený had vybavený termoreceptory zasáhne svou kořist v 98 %. Ale had, kterému se zakryjí tepločivé jamky pouze ve 27 %.

Mnoho hadů má jiné jamky a hrbolky na šupinách na hlavě, hřbetu i na spodní straně hadího těla, která přichází do kontaktu s půdou. Jamky jsou viditelné pouhým okem. Pod nimi je spleť nervových zakončení. Tyto jamky by mohly být světločivé, kdy had pozná, zda má celé tělo v úkrytu, nebo jamkami, vnímající chemickou komunikaci mezi hady. To zatím ale není dostatečně prozkoumáno.

Hadi - lov a přijímání potravy

Všichni hadi jsou masožraví

Podle druhu se živí různou kořistí, různé velikosti, od mravenců, po antilopy.

Hadi jsou vynikající lovci, kteří požírají svou kořist vcelku. Velkou kořist, která se brání, nejprve usmrtí, malou požírají i živou.

Někteří hadi jsou potravní specialisté, kteří se živí pouze určitými živočichy, např. slimáky či hlemýždi, jiní jsou všežravci a sežerou prakticky vše, co se jim podaří spolknout.

Někteří hadi potravu nijak nevyhledávají, ale maskují se a čekají, až se tato dostaví sama. Toto je typické pro hady zmijovité, hroznýše a krajty.

Tito pasivní lovci mají silné těžké tělo, které slouží jako kotva při výpadu hlavy a přední části těla za kořistí.

Většina hadů však svou kořist aktivně vyhledává a stopuje.

Za zmínku stojí africký vejcožrout, který se živý výhradně ptačími vajíčky, která polyká vcelku. V jícnu má trnové výběžky krčních obratlů, které skořápku vajíčka rozříznou. Obsah vajíčka had spolkne a skořápku vyvrhne.

Hadi - jedovatí

Člověka může ohrozit 250 hadů (to je přibližně jedna desetina všech známých druhů hadů) a z nich představuje smrtelné nebezpečí pro člověka zhruba 50 %.

Hadi používají jed k přemožení kořisti a v sebeobraně.

Jed vzniká v přeměněných slinných žlázách a je směsí proteinů a enzymů, které původně napomáhaly trávení kořisti. Tedy čím silnější trávící šťávy, tím silnější jed.

Nejsilnějším jedem jsou vybaveni mořští hadi.

Někteří hadi mají specializovaný typ jedu, který působí jen na určitou kořist. Ten účinkuje třeba na ještěrky, ale neškodí ptákům stejné velikosti.

Za nejjedovatější pozemní hady je považován australský tajpan, mamba černá a kobra královská.

Ne všechny hadí jedy mají stejný účinek. Kobří jed zasahuje nervovou soustavu (neurotoxin), zatímco jed zmijí rozkládá buňky (hemotoxin). Neurotoxiny mají rychlejší účinek a kořist paralyzují. Hemotoxiny působí pomaleji a smrt nastává krevními výrony, či srážením krve. Mořští hadi a několik australských korálovcovitých vytvářejí mykotoxiny, tedy jedy, které působí na svalovinu.

Pouze jeden druh může mít více než jeden typ jedu a to jsou některé populace chřestýše mohavského.

Většina jedovatých hadů je vybavena prodlouženými jedovými zuby, které jsou opatřeny kanálkem, nebo rýhou, s jejichž pomocí se po kousnutí jed rychle a účinně dopraví do těla oběti.

Jedové zuby mohou být v přední, nebo zadní části tlamy hada.

Hadi - pasivní a aktivní obrana

Přestože jsou hadi obávaní predátoři, pro mnoho jiných živočichů, jako jsou třeba draví ptáci, či drobní savci představují vyhledávanou kořist.

Hadi se vyhýbají přímému konfliktu a dávají přednost pasivní obranné strategii, která zahrnuje splynutí a maskování, které hadovi umožní zmizet v jeho prostředí.

Někteří hadi používají naopak místo maskování výstražné zbarvení, křiklavých barev a varují tak své nepřátele, že jsou jedovatí.

Pokud pasivní ochrana, jako je úkryt a maskování k oklamání nepřítele nestačí, musí se had bránit aktivně.

Mnohé druhy zastrašují nepřítele hrozivým postojem, nafukují tělo, syčí a předstírají útok. Speciální obranu používají chřestýši, kteří vibracemi svého ocasu vydávají varovný zvuk, nebo plivající kobry, které se budou snažit zasáhnout nepřítele vystříknutým jedem.

Jiní hadi, jako např. krajta královská reagují na nebezpečí tak, že se svinou do pevné koule a schovají hlavu v závitech svého těla.

Někteří hadi předstírají, že jsou mrtví, neboť většina predátorů o mrtvou kořist nemá zájem.

Hadi - rozmnožování

V době rozmnožování hledají hadi partnera různými způsoby. Některé druhy společně zimují a páří se na jaře, ihned po probuzení. Samci jiných druhů vyhledávají samice podle pachové stopy, přičemž spolu o samice bojují, kdy se vzájemně ovíjejí ocasy a přetlačují se, dokud jeden samec boj o samici nevzdá.

Vítěz se pak se samicí spáří. Páření může trvat několik minut, ale i několik hodin a oplodnění samice může následovat krátce po páření, nebo si může samice sperma ve svých vejcovodech uchovat.

Většina druhů hadů klade vajíčka, ze kterých se později vylíhnou mláďata, ale některé druhy hadů rodí živá mláďata, která přicházejí na svět v průhledných blánách.

Narozené mládě je přesnou kopií dospělého hada svého druhu, jen v miniaturním vydání.

Hadi - ochrana

Hadi žijí skrytým způsobem života a jejich velký úbytek je proto velmi těžce pozorovatelný.

Stovky druhů hadů jsou již ohroženi vyhubením, na kterém se podílí nejvíce člověk, který ničí jejich přirozené prostředí a navíc je ze strachu, nebo pro kůži zabíjí. Každým rokem je pro obchodní účely zabito více jak milion hadů.

Mnoho druhů hadů již vyhynulo, neboť neměli před člověkem z ohrožených oblastí kam utéct.

Jedinou možností, jak některé vymírající druhy hadů zachránit, je jejich chov v zajetí. O to větší zásluhu a uznání si zaslouží soukromí chovatelé hadů, kteří se na této záchraně podílejí a pomáhají tak na této planetě zachovat ohrožené, či již vyhynulé druhy.